Stůj klidně a sebevědomě jako Strom

Krátká osvěžující zastavení, chvíle, kdy se zdánlivě nic neděje, kdy se pokoušíme jen být, jsou jako malé studánky v hlubokém lese.

Živá voda zchladí rozpálené tělo, uhasí žízeň po klidu, očistí prázdný prostor v nás. Jedná se o čas, jehož kvalita se nedá změřit, kdy se celé tělo nadechne a dlouze vydechuje, mysl se zpomalí, přichází uvolnění.

STROM nám může být velkou inspirací, hledáme v něm pevnou půdu pod nohama, abychom mohli doslova „zakořenit“. Ukazuje, že největší síla je ve spolupráci chodidla, středu těla, fixovaném pohledu do jednoho bodu a klidné mysli. Strom je vstupní brána k rovnovážným cvikům.

Schopnost ustát proměnlivost světa vyžaduje trpělivost, každodenní trénink. Nejprve se snažíme ve stromu PROSTĚ BÝT, zas a znovu hledat ROVNOVÁHU. Naše tělo při tom jemně pulzuje, někdy se trochu houpe, padá. Čas od času se podaří na malý okamžik téměř nehybně stát. To je ona chvilka soustředěné rovnováhy, tělo i mysl jsou v souladu.

Pokud vydržíme dostatečně dlouho, strom „vykvete“ a přinese nám radost z vlastní síly, obratnosti a schopnosti být doma ve svém těle. Později sklidíme plody ve schopnosti zastavit se a KLIDNĚ STÁT, kdykoli to budeme potřebovat. Ponoříme dlaně do studánky, osvěžíme unavené tělo a neklidnou mysl.

Zkoušejme se každý den zastavit a vychutnat si pár minut ticha, nic nedělání. Zapojme smysly, soustřeďme pozornost do těla, na dech, dělejme zpočátku trochu nezvyklé, nudné nic, prostě buďme a nechme strom růst, cyklicky se proměňovat. Dopřávejme takové chvilky našim dětem, vytvářejme si je společně. Právě v těchto chvílích se utváří naše sebevědomí, svobodné, nezávislé na odměně či trestu, pravdivé vnímání toho, co právě potřebuji a jak mi je. Posiluje se naše schopnost reagovat na životní okolnosti s nadhledem vzrostlého stromu.

„Strom je symbolem progresu, kterým prochází skrze své růstové etapy, kdy jedna dává význam druhé a přechod mezi nimi nelze vysokou ambicí ani dobrou vůlí nikterak uspěchat.“ B. Hu